Seriál V.Š.: Díl třetí: Nový řád - část druhá

Milí čtenáři,

mé legendy nejsou psány tak, jak jste zvyklí z knihovny či knihkupectví. Píšu povídky přibližně tak, jako byste se dívali na televizní seriál. Mně se líbí, tak se snad zalíbí i někomu dalšímu.

V minulých dílech jste viděli...

Druhý díl: Almužna <<<
Třetí díl: Nový řád - část první <<<

UPOZORNĚNÍ: Některé části uvedeného příběhu mohou obsahovat prvky hororu a krutého, nelidského jednání. Dobře zvažte, zda chcete číst takový příběh. 

Seriál V.Š.: Díl třetí: Nový řád - část druhá  

červen 2013

Díval jsem se z okna pokoje, který mi Hermes určil, "kde to jsem ?" šeptám si při pohledu na šedivý povrch, který rozhodně nebyl pozemský. Vidím jak opodál přistávají kosmické lodě tmavých kovových odstínů a dělníci venku cosi stavějí. Při večerní hostině mi Hermés, můj jediný tamní kamarád, pověděl vše o Novém Olympu, který Zeus nedávno začal stavět na oběžné dráze Země. Není ještě úplný, ale jak se zdá, velká část je připravena. "No není to nic moc, ale" dívá se na mě Hermes, jak si dopřávám nektar "ale i na Měsíci máme jakžtakž svůj domov" a zakousl se do zlatavého jablka "mmm to je dobrota, že ?" v jeho obličeji se napůl ukázal úsměv. Nový Olymp je stejně jako za dob starého Olympu stále neviditelný pro neškolené oči. Nikdo se bez povolení dovnitř nedostane. Leda by byl mocnější než tito bohové... 

prosinec 2013, Brno, Česká republika

Jako téměř každého dne jsem se v nočních hodinách vkradl na náměstí v Brna v přestrojení za žebráka. "Co se to sakra... ?" pomalu si šeptám při pohledu na hlučný dav nedaleko ode mě "co se to tam děje ?" zamračeně se přibližuji. V tom na mě vystříkne krev "hej co se to tam ?" zvýšeným hlasem zrychluji svůj krok. "Přestaňte" dotkl jsem se ramene jednoho z agresivních lidí "přestaňte" ten se ve zlomku vteřiny otočil a já "ježiš co to ?!" znechuceně pomalu pronáším při pohledu na jeho zkrvavenou tvář. Cenil na mě své zuby z nichž řinula samá tmavě zbarvená krev. Jako zuřivá zvěř se okolo mě rozestoupili a sotva se mě jejich zkrvavené pařáty dotkly, mé oči zlatě zazářily, všude okolo se zhustila pulsující mírně jiskřivá energie a já během dvou sekund zmizel v prázdnotě. S pomalými kroky jako zombie rozbíjeli výlohy obchodů a požírali sami sebe navzájem. "Árrghh !" jeden z nich řval při pomalém odtrhávání ucha. Z jeho hlavy všude stříkala krev. 

"Co to je ?" duněly všude mé kroky "musím jít za Diem" dořekl jsem sotva jsem přišel ke dveřím jednoho z menších sálů "kde je Zeus ?" dívám se na Herma. Ten se otočil s trochu posmutnělou zprávou "víš Lukáši" krátce se odmlčel a já o to znechuceně se na něj dívám "co ? Co se stalo ?" blížím se k němu "náš příchod" střídavě se mi díval do očí "stejně jako náš příchod, byly předpovězeny i tyto problémy, se kterými se na mě obracíš" a já na to rozčíleně "to mi říkáte až teď jo ? !" a v mých očích se ukázaly silně pulsující zlatavé jiskříčky. "Lidé pohrdají přírodou a vším co je s ní spojeno" a já se na Herma pořád upřeně s šokem v tváři dívám "jejich duch je stále blíže temnotě a sama Země se stává dominiem pána Temnoty" a já na to "musí být přece i jiný způsob" pomalu pronáším a posadil jsem se do křesla tmavě červeně zbarveném "musí být i jiný způsob" rozčíleně.

"Ano je" posadil se Hermés na vedlejší pohovku "je, ale není to v naší božské moci" a já jsem rychle cukl hlavou směrem k němu "že není ? jak to ?" naštvaně pronáším. "Je jen jedna cesta z toho ven" pokračoval Hermés "musel bys tamní lid vrátit na víru k nám, ale !" a já pozvedl rychle obočí "ale co !?" a on dodal "nemůžeš k tomu využít svou božskou sílu, ale jen to, co bys mohl udělat, kdybys byl obyčejným smrtelníkem" a já sklopil oči ke koberci.

"Dobře, já to tedy zkusím" zamyšleně se mu dívám do očí. Věděl jsem, že to nebude vůbec snadné. Ve své hlavě jsem si promítal, co za strašlivé zjevy jsem viděl v uplynulých hodinách "dobře" plácl jsem se do stehna "vyřidím to..." s pootevřenou pusou "osobně" pomalu jsem zdůraznil. Ještěže mi zbývá aspoň nesmrtelnost, povzdechl jsem si.

prosinec 2013, okolí Brna, Česká republika

"Aurrghhh !" mlaskala slastně jedna ze stvůr, co vypadala ještě trochu jako člověk. S vyceněnými krvavými zuby odtrhávala velký kus jazyku z povalujícího se muže kousek ode mě. Horší než zvířata "raugh !" z šokem ve svých vybledlých očích se na mě rychle otočila jedna z těch stvůr "rafhg !" zavrčel jeden z nich na mě. Se mnou to cuklo tak, že jsem rychle zvedl ruku... ale nic se nestalo. Ba naopak přiblížil jsem se blíž pomalu k tomu monstru a z mých očí se při pomyšlení na slova Hermova v krátké chvíli vytratily jiskřičky energie blesku. "Raugh !" zavrčely na mě další opodál a já se zastavil na místě "aurghh !" mlaskaly mě jejich zkrvavené ruce po obličeji snažíc se mi vytrhnout kusy masa z těla. Chtělo se mi smát, ale nemohl jsem. Dál mě ochmatávali "árgh ! raugh !" ozývalo se všude okolo, nemohli mě zranit a o to zuřivěji mě svými pařáty co vzdáleně připomínaly lidské ruce, se snažili zapichovat do mé hlavy své drápy. Znechuceně se dívám všude na tu krvavou spoušť a s pomalými kroky vcházím hlouběji do Brna... patrně města nemrtvých !     

Pokračování příště...

Žádné komentáře:

Okomentovat